Tarragona
Katalánsko
Universitat Rovira i Virgili
Tarragona - blog - únor
Práce se naplno rozjela... jen kdyby v té lahvičce s nápisem GLYCEROL byl skutečně glycerol...
3. února, Martina
3. února, Michal
6. února, Michal
7. února, Martina
13. února, Martina
14. února, Martina
23. února, Martina
24. února, Michal
Michal, úvaha 1
Michal, úvaha 2
26. února, Martina
27. února, Martina
28. února, Michal
3. 2. 2010, 20:06, Martina
Buřtgulášek, salátek – naše večeře. Už se o sebe umíme postarat, jsme to ale šikulové.
V sobotu jsme byli na výletě Vilanova i la Geltrú - L'Arboç. původně jsme chtěli jet do Sitges, ale nezorientovali jsme se pořádně ve vlakové dopravě a mysleli jsme si, že do Sitges nic nejede.
Nicméně jsme neprohloupili, výlet to byl opravdu pěkný. Vedl něčím jako národní park. Bohužel se tam zrovna provozoval lov divokých prasat, všude visely cedule s prasátkem, puškou a zákazem vstupu. Projíždějící cyklista i myslivec v rozlišováku nás ovšem ujistil, že po hlavní cestě můžeme jít. Trochu jsme se báli, zvlášť když jsme slyšeli zvonečky a nebyli si jistí, jestli patří kravám nebo loveckým psům. Proto jsme do křoví volali HOLA, aby se poznalo, že jsme lidi a ne divoká prasata. No, Michal to možná ještě rozebere svým přidrzlým slohovým stylem.
V neděli jsme se skupinou chodičů z univerzity jeli na výlet Ulldemolins - La Morera de Montsant. Zase tam byl katalánský průvodce zamilovaný do své řeči, ale my se nenechali rozhodit a když žvatlal katalánsky, kochali jsme se výhledy.
No a v pondělí zase laborka… Jsme tam teď pořád od rána od devíti do večera klidně taky do devíti (dneska ne). Bohužel to není tak intenzivní, jak to vypadá. Já jsem např. dělala všechny svoje reakce s glycerolem z glycerolu, který, jak se ukázalo, vůbec není glycerol… Takže znova…
3.2., Michal
Hola a todos,
envio un reporte donde estoy describiendo, como nos divertimos en Catalunya:
V sobotu jsme si dali pochod Vilanova i la Geltrú - L'Arboç. Výlet by to byl velmi hezký, pokud by zrovna katalánci nelovili divoká prasata. Trošku jsme si zašli, abychom místo lovu obešli, ale stejně jsme byli trochu nervózní, protože jsme slyšeli cinkání loveckých psů, kteří na sobě měli zvonky, a jednou nám dokonce zkřížili cestu. Naštěstí ale byli vycvičení na divoká prasata a ne na lidi. Abyste si ale nemysleli, že jsme se jen tak vydali do míst, kde můžeme chytit zbloudilou kulku z lovu divokých prasat, tak jsme se nejdřív zeptali jednoho katalánského cyklisty, jestli si myslí, že je to bezpečné. Odpověděl, že jo, a tak jsme ho poslechli. Asi měl pravdu, nic se nám nestalo! V neděli jsme absolvovali výlet s hiking clubem Ulldemolins - La Morera de Montsant. Průvodce byl náš starý známý velmi prokatalánský katalánec, který tentokrát neřekl v castellano ani jedno slovo. (Na minulém výletě řekl v castellano jen Musím to říct katalánsky.) V pondělí jsem začal se svou industrial practice. Jeden pohodář si se mnou udělal výlet autem do vesničky Morell, kde mi ukázal provoz, který vlastně už není poloprovoz, na kterém už se dělají rok provozní zkoušky. V poloprovoze to už odzkoušeli a když to bude fungovat i v této vodárně v životní velikosti, začne dodávat pitnou vodu té vesničce. Co bude předmětem mého industrial practice ještě nevím, jestli nakreslit tu vodárnu v CADu, nebo dělat nějaké poloprovozní zkoušky ve škole, se uvidí.. Každopádně ta vodárna ve vesničce Morell byla zajímavá :-) V úterý jsem vyděsil svoji školitelku. Když mi ukazovala, jak se charakterizují vzorky pomocí teplotně programované redukce, chtěl jsem se ujistit, že je k přístroji napojena bomba s vodíkem. Španělsky se ale bomba na vodík neřekne bomba, ale bombona nebo botella. Já jsem samozřejmě řekla bomba, což španělsky znamená bomba. Stejně mě ale překvapilo, že se vyděsila kde je jaká bomba. Jinak intenzivně odebírám vzorky a už jich je plná polička v lednici, protože na HPLC tento týden vzorky analyzuje někdo jiný. Dokonce už do ledničky vzorků narval tolil, že jsem těma krabičkama nadzvedl poličku nad mojí poličkou v lednici, přesně tak, jak mi to ukázala moje školitelka, když jsem se jí zeptal, kam mám ty vzorky dávat.
6. 2., Michal
On Saturday we decided to visit museum of wine in Vilafranca del Penedés, which is supposed to be the best wine museum in Catalunya. We persuaded four more people to go with us. First unexpected fun started in the bus before arriving to Vilafranca. It took the bus one and a half hour to get there because of many speed bumps and because of detours into every single small Catalan village on the way. In El Vendrell we had to transfer into a smaller bus. The driver was holding a cell phone in his hand all the time and he almost didn’t use brakes before the speed bumps, so the final part of our sightseeing bus ride became very similar to a visit of Port Aventura. The museum in Vilafranca was being moved to another place but in the meantime there was something in a part of the museum building that I would call a museum of plans. There were few very artistic videos about wine production and history and many photos related to wine with questions concerning everything about wine, but without answers. Somebody called it a museum of philosophy of wine. But after that we found a bar with patates braves, everyone was happy. The train to Tarragona was full of people and it took less than one our to get to Tarragona, which is an explanation why it was only us who took the bus on the way to Vilafranca :D
7. 2. 2010, 17:17, Martina
Dnes jsme opět absolvovali výlet se zdejším klubem chodičů po horách. Tentokrát jsme nikam nešplhali, takže to byla pohodička. Nenarazili jsme ani na lov divokých prasat, ani na žádnou jinou katalánskou aktivitu… Jen jsme si užili sluníčko a výhledy a přírodu. Člověk má to Katalánsko o víkendu mnohem raději, když nemusí myslet na to, co všechno mu nefunguje a schází v laboratoři.
I když naše včerejší aktivita byla čistě katalánská. Vyrazili jsme na výlet do vesnice se jménem Vilafranca del Penedes, protože se všude píše, jak je tam bezvadné muzeum vína. Nejeli jsme sami. Jely s námi dvě němky, náš spolubydlící z peru a český doktorand z organiky, kterého jste mohli vidět na videu, jak hází botou. Cesta tam trvala hodinu a půl, protože jsme jeli přímým busem. Stálo to víc než do Barcelony, což nás udivilo a nebylo to tak úplně přímé, protože v nějakém vidlákově nás přesadili do minibusu. Minibus v nás vyvolal vzpomínky na Ukrajinu, jen v něm nejelo namačkáno padesát lidí, vypravili ho pouze pro nás.
Řidič byl zřejmě naštvaný, že se s námi musí vláčet, proto nepřibrzďoval před zpomalovacími prahy ani nerovnostmi v terénu. Zajížděl do každého prdelákova, přičemž jednou sjel skoro do pole, tam se otočil a jel zpět (před polem byla značka zákaz vjezdu kromě busů).
Po téhle horsko-dráhové jízdě jsme dorazili do cílové vesničky. Zrovna se tu konal trh, proto jsme si ještě užili menší zácpu. Na trh se totiž sjíždějí všichni lidi a burani z okolí. Po vystoupení nás němka nasytila koláčem. Cítila se zřejmě provinile poté, co u nás v pátek snědla zadarmo nakládaný hermelín.
Probili jsme se davy k muzeu. Vzhledem k vysokému ovládání katalánštiny nedělalo Michalovi problémy se zeptat na cestu. Pán byl nadšen a nasměroval nás správně, ne jako když se zeptáte španělsky a jste poslán na druhý konec kraje.
Muzeum bylo zrovna v rekonstrukci, což je ovšem neodradilo od výběru plného vstupného a vychloubání, že uvidíme tři videa.
Žádné nadšení, ochutnávka ani výhled z třetího patra (vše slibované v průvodcích, včetně Lonely Planet!!!) se nekonalo. U prvního „videa“ jsme hledali plátno, poté jsme si všimli, že projekce je 3D víno, kterému rostou listy.
Další video zaujalo především velice vtipně ztvárněnými kvasinkami. Když kvasinky umřely, mohli jsme si prohlédnout spoustu fotek a otázek, na které jsme ovšem nenašli odpovědi. Následovaly další dvě „interaktivní“ projekce, které byly o něco méně kvalitní než první dvě. Na závěr jsme navštívili záchody.
Poté jsme se usadili do baru a dali si patatas braves, což nás posilnilo na cestu (vlakem, 40 minut) zpět.
Večer jsme se věnovali naší nové zábavě „kam asi půjdeme pracovat“… Snad se nám tedy podaří doměřit diplomku, i když tady příliš věcí nefunguje… Kdypak nás přijede navštívit Jakub Mališ???
A dnes zas budeme pojídat hermelín. Náš francouzský spolubydlící z něj byl v pátek trochu znechucen. Ale co naděláš, no, v té lahvi to prostě nevypadá vábně.
13. 2. 2010, 22:28, Martina
Po karnevalu v Tarragoně. Krásné průvody polonahých tancujících žen byly podívaná spíše pro Michala, ale mě to taky nadchlo. K dokonalosti chybělo asi tak patnáct stupňů; zdejší tři až pět nic moc, ale mně se to stejně líbilo. A k tomu jsme ještě zažili malý vtípek…
14. 2. 2010, 20:17, Martina
Celý týden (možná snad i měsíc) mluvili naši spolupracovníci z laborky o tom, že na karneval půjdeme za zombie. Proto jsme se v neděli večer u jednoho z nich sešli, abychom se namalovali. Jedna slečna mi půjčila svůj upíří oděv z loňského roku. Na rozdíl od ní jsem si pod něj nevzala punčoška a kozačky, ale pořádně jsem se nabalila, čímž jsem byla o něco méně sexy, ale o to více mi pak bylo teplo. Michal šel za zombie-Robina Hooda, také nabaleného.
Na zmíněné malování zdaleka nedorazili všichni. Zpočátku to vypadalo, že se na akci nachytali jen důvěřivý češi. Nakonec se ukázalo, že jen důvěřiví češi chodí včas… Zmalovávání trvalo skoro dvě hodiny. Vše muselo být dokonalé. Mé upozornění, že přijdeme pozdě na průvod, ignorovali, hlavně aby jizva na ruce byla autentická!!! Slečna, co mi půjčila svůj loňský kostým, šla letos za anděla. Její sukně byla tak krátká, že jí koukala krajka od punčoch. Na poslední chvíli- po nekonečném fotografování – jsme vyrazili. Cestou jsme se museli několikrát opět vyfotografovat.
Naštěstí jsme na průvod nepřišli nijak výrazně pozdě. Zrovna se házeli petardy a dělali ohňostroje do lidí, takže jsme se s Michalem kryli a zacpávali si uši. Když to konečně přešlo, a začaly jsezdit nahaté paní, museli jsme se přesunout, pak zas a zas. Nakonec nám oznámili, že jdou k jednomu z nich domů chlastat, že jim je zima – no aby ne s odhalenýma rukama a podvazkovými pásy… Že se pak můžeme stavit
No, nestavili jsme se. Užívali jsme si průvod, dokud i my jsme nemrzli a poté jsme zašli sami na kebab.
Naši spolupracovníci zřejmě intenzivně zahřívali své trávicí soustavy, neboť ten, co s námi měl jet na výlet, se bez omluvy organizátorům nedostavil…
Výlet byl náročnější než naše včerejší procházka s němkami a španěly k aquaduktu, užili jsme si pohled na moře a hory. Krása. Mějte se v ČR krásně a někdy se stavte.
23. 2. 2010, 22:55, Martina
Minulý týden se uklízela laborka. Pokud chcete vědět, jak to dopadlo: Všechno je rozbordeleno mnohem víc než předtím. Nikdo neví, kde co je. Vše se přemístilo. Na stolech v digestořích se nakupily věci. Reaktory jsou rozmontovány. Váha opět rozházená. Na pohled ještě větší peklo než před tím. Jo a vynesl se koš se sklem. Celý. Rozbité sklo se teď hází kam? Schovává se dozadu do skříňky nebo se vyhazuje za ledničku? Nevím…
Michal 24.2.
Minulý týden jsem se flákal a sepisoval diplomku, protože se v laborce uklízelo. Teda přesněji řečeno všechno se rozebralo a spousta věcí se přemístila. Některé věci se narvaly do šuplíků takovým způsobem, že šuplíky nejdou otevřít a když tam někdo něco hledá, tak to musí rozbordelit, aby v těch věcech, nalisovaných na sobě, něco našel. Taky se vyndaly ze zásuvek všechny přístroje a rozmontovaly se hadičky na vodík. Takže celý pondělí to moje školitelka smontovávala znova dohromady, v úterý jsem kontroloval, jestli jsou OK průtoky. (Naštěstí jo, jen ten průtokoměr, který občas probíjí, stále pouští míň vodíku, když probíjí. Naštěstí má ale jen 12V, takže tranquilo, no pasa nada.) Ve středu jsem konečně spustil reakce. Ale trvalo to pekelně dlouho, všechno najít, než jsem tu reakci mohl spustit. A vůbec, všechno musím znova hledat a něco už asi nikdy nenajdu, sakra!!!
V sobotu jsme se jeli podívat do Altafully na římské ruiny Els Munts, zatím nejrozsáhlejší římské ruiny, které jsme viděli. V neděli jsme absolvovali další caminadu popular. Tentokrát nevedla po serpentinách, kde si lidi zkracovali cestu, ale vedla přes mnoho úzkých míst, takže jsme pak čekali v chumlu, až úzké místo propustí všechny lidi, nebo jsme pozorovali lidi, jak se snaží úzké místo oběhnout, někdy jsme se i přidali k obíhajícím.
Michalova úvaha 1
Stydím se za to, že jsem evropan
Na dva předměty se mnou chodí amíci. Trochu se stydím za to, že jsem evropan, že v evropě nemáme školný a neberem studim na vš moc vážně, a pak spousta lidí studuje jen tak z prdele, studuje dlouho, nedostuduje, atd. Jeden amík okomentoval naše předměty slovy „I think these courses are going to be fun!“ Tohle jsem ještě od žádnýho evropana nikdy neslyšel. Jistě, občas někdo řekne, že nějaký předmět je zajímavý, to jo. Ale že by použil slovo zábavný, to jsem ještě neslyšel, alespoň v ne v takhle nadšeném kontextu. Něco jako „Tyvole to jsme toho učitele zas nasrali, to byla zábava, žejo vole“ už jsem ale párkrát zaslechl...
Michalova úvaha 2
Úvaha o relativitě slovníků a překladů
Přestože ve španělsko-českém slovníku je jasně napsáno maňana=zítra, ve skutečnosti „maňana“ znamená „Možná zítra, ale pravděpodobně pozítří nebo později“. „Toma muestra cada hora“ znamená „Odebírej vzorek každou hodinu, ale pokud jdeš na oběd nebo na kafe, tak ho samozřejmě odebírat nemusíš, nebo ho odeber dřív nebo později. Ale jestli náhodou za dva týdny při vyhodnocování zjistím, žes ty vzorky neodebíral každou hodinu a bude mi to v tu chvíli vadit, tak je možný, že se naseru.“ Včera jsem na hodině španělštiny zjistil, že španělština má druhý rozměr zvratných sloves. Když se někdo pokydá, nebo neudělá zkoušku, řekne česky pokydal jsem se nebo neudělal jsem zkoušku. Španělsky se dá obojí říci dvěma způsoby: Me he manchado nebo Se me ha manchado a No he pasado el examen nebo No se me ha pasado el examen, přičemž ten druhý způsob vždy vylučuje vlastní zavinění. Teoreticky podle jazykovědců by se to mělo přeložit jako pokydal jsem se a neudělal jsem zkoušku, protože čeština tohle nerozlišuje. Logika věci i mé zkušenosti se španělskou mentalitou mi ale velí to přeložit jako Něco se na mě kydlo (Něco mě pokydalo a já za to vůbec nemůžu) a Neudělala se zkouška (Nějak se stalo, že jsem neudělal zkoušku, ale není to moje vina). Česky to takto sice jde říct taky, ale jen někdy. (Např. „Ono se to rozbilo.“ Ale moc to nefunguje, máma pak vždycky začala ječet „Samo se to nerozbilo!“) Prostě v každém jazyce je možné říci to, co daný národ potřebuje říci a někdy to v jiném jazyce říci nejde, protože to jiný národ nepotřebuje říci. Třeba amíci mají jedno slovo pro „manipulování s hranicemi volebních obvodů“, „gerrymandering“. Zase nemají slovo mlsný, přestože mají vybíravý=picky, sweet-tooth=na sladký, ale mlsný ve smyslu, že si drzé mlsné dítě zaslouží na prdel, protože je mlsné a nechutná mu špenát od autoritativní české matky, už nemají. (Amíci možná místo slova mlsný používají „cute“, když malému špekovi nechutná špenát a radši ztláská tři hambáče, ale to už jsme odbočili do postkomnustických protizápadních názorů.) Z češtiny zase nejde pořádně přeložit třeba „oranžový prase“. Přestože v jiných zemích mají také politická prasata, nikdy to nebude právě to naše oranžový prase... A to už je radši konec úvahy. Pokud jsem vás neurazil a chcete, abych urazil i vás, můžete mi napsat na mejl :-)
26. 2. 2010, 17:18, Martina
Tak že bych zase napsala? Během psaní diplomky mě Michalův odkaz na blog: Jak vyrovnat státní rozpočet…
Nejlepší z myšlenek je zrušit devátou třídu! To chci já! Ať mi někdo vrátí ten rok!!! To by byla bomba, kdybych měla šanci řádně vystudovat již ve 23, fakt by se mi to líbilo. Protože prodloužit si studium dnes není ani trochu problém. Ale zkrátit si ho??? Jestli někdy přijdu na to, kdo je zodpovědný za to, že jsem chodila na osmileté a ne sedmileté gymnázium, ať si mě nepřeje. Fakt to nechápu, proč to, co jsme se na gymplu učili osm let, nemohlo být vystudováno za sedm (za šest).
Jinak co se děje: Trčíme v laboratořích různého druhu a patláme se s projekty. Nebudu tu komentovat posté španělskou mentalitu, jen dodám, že jsem si na to stále nezvykla… Ale zase ta jejich energie a nadšení je někdy krásné… Změříme to a to a to a to a… pak dojde helium.
Včera jim tu povolili potraty, takže jsme mohli vidět minidemonstraci asi deseti lidí na hlavním náměstí.
27. 2. 2010 00:04, Martina
Právě jsme se vrátili od němky, kde jsme „byli pozváni“ na večeři. Bylo to fajn, na konci se ale hledal dobrovolník na mytí nádobí. Přihlásila jsem Michala. Větší srandu s mytím nádobí jste nezažili…
Michal začal větou: jak to tady funguje? Samozřejmě následně všechno komentoval, pracoval důkladně, ale pro němku nedostatečně rychle, nacákal vodu po půlce kuchyně. Když viděl, že baví celou společnost, dokázal z mytí nádobí udělat show večera. Němka nakonec prohlásila, že bychom asi skutečně neměli být součástí EU.
Myslím, že to bylo naposled, co jsme na návštěvě myli nádobí… A příště ostatní myjí po hermelínu, ne jako obvykle já talíře, Michal flašku.
Doma jsem na netu objevila video, co se teď děje v tom bytě, kde jsme bydleli. Jsem ráda, že tam už nejsme, fakt, že jo… A vlastní koupelna, to je taky luxus! Kde jsme bydleli…
Michal 28.2.
Dnes jsem zažil nejkatalánštější výlet mého života, kterým nás provázel katalánský průvodce Josep. (Čte se to „žusep“, protože nepřízvučné o se v katalánštině vyslovuje jako u. Jestli někoho uslyším, že to vyslovil jinak, tak mu počmárám barák katalánskou vlajkou.) Hned na začátku nám řekl, že cílem našeho výletu je Falset, kde bydlí, a což je hlavní město Prioratu. ( Priorat je jeden z mnoha krajů Katalánska.) Aby se nám lépe šlo, hned na začátku nám slíbil, že nám ve Falsetu řekne něco úžasném hlavním náměstí. Ve Falsetu žije 2800 obyvatel, jestli jsem dobře rozuměl katalánsky. V půli cesty vytáhl Josep nějaké papíry a já nejprve myslel, že budeme hrát nějakou hru a přemýšlel jsem, jestli mu budu rozumět, až bude vysvětlovat pravidla. Místo hry ale na papíře bylo graficky znázorněno několik možných původů slova Colldejou (jméno vesnice). Colldejou prý mohlo mimo jiné vzniknout ze španělského slova „yugo“, což znamená jho, což ani nevím, co znamená česky. To ale není podstatné. Podstatné je, že Josep po dlouhé době řekl něco španělsky. (Zatím jsme ho jenom slyšeli, jak řekl „Tengo que explicar en catalán“=musím to vysvětlit katalánsky.) Josep měl v ruce ještě druhý papír a my mysleli, že tam je znázorněn původ slova Falset. Místo toho ale jen řekl, že Falset je odvozen od slova falso, chybný. Přemýšleli jsem, jestli je lepší Falset přeložit jako Chybov nebo Chybákov, ale časem jsme zjistili, že to byl asi vtip. U kapličky Sant Gregori jsme se naobědvali a pak Josep vytáhl druhý papír, kde skutečně byly důkladně znázorněny možné původy slova Falset. Únorový katalánský prioratský vítr házel Josepovými vlasy a mrazil účastníky výletu až na kůži. Josepův obličej ale úspěšně chytal zlomky slunečních paprsků, které jen ztuha pronikaly mraky nad Prioratem a při výkladu původu slova Falset se blaženě usmíval. Zdálo se, že je v transu a medituje. Zkusili jsme si zameditovat taky, abychom se lépe integrovali do Prioratu a pak jsme sešli do Falsetu na náměstí. Tam jsme si poslechli něco katalánsky o náměstí a šli jsme si dát kafe. Objednal jsem si katalánsky café amb llet, kafe s mlíkem, ale číšnice mi rozuměla café amb gel a přinesla mi malý silný kafe a skleničku s velkým kusem ledu, abych si mohl udělat ice coffee. Bylo to celkem zajímavé, nikdy jsme nic takového neměl. Martina byla drzá, objednala si španělsky café con leche, kafe s mlíkem a číšnice jí přinesla kafe s mlíkem. Ale narozdíl ode mě se dnes v noci nevyspí, protože ji budou šikanovat katalánské noční můry. A možná i speciální noční můry z Prioratu. Abyste nezáviděli, i Česko má svoje Katalánsko. Nedávno vyšel slovník spisovné moravštiny, tak si ho koukejte prostudovat, abyste například při cestě do Brna nebo při e-mailové komunikaci s Moravany nikoho nediskriminovali.